Königsmühle land and art setkání

Milan Bezaniuk vytvořil dva povedené landartové objekty v Králově mlýně. Jeho materiálem jsou větve zdejších odumřelých jeřábů.

Vystudoval SOU hutnické jako mechanik strojů. Rok studoval u ak. m. Kamila Sopka. Vystavoval samostatně v galerii KRYT v Klášterci nad Ohří, a v chomutovských galeriích LURAGO, NA SCHODECH a Atrium SKKS. Účastnil se sochařských sympozií v Boleboři, Hrušovanech a v Chemnitz.

Téma mám jasné: jsou to lidé v krajině, krajina v lidech. Mění se forma: knihy, výstavy, weby, filmy, landartové instalace. Chuť zkusit všechno a objevit v těchto formách dveře do další dimenze tvorby. Minulý rok jsem spíše organizoval a natáčel Königsmühle a nestihl jinak tvořit. Proto bych rád instaloval model Přírůstky, který dělám společně s Josefem Beerem. Dále bych rád dokončil rozpracovaný námět Vyvrásnění historie. V hlavě mám i koncept landartového malování, vytvořený společně s Klárou Syrůčkovou.

V rámci doprovodného programu budu předčítat z krušnoknih, prezentovat nový klip a připravovaný film o Marzebile (společně s Janou Šteflíčkovou), promítat dokument o Königsmühle 2012, krušnohorské díly Vzduchoplavce Kráčmery a vést fotokvíz pro (ne)znalce Krušnohoří. 2012 / Vnoření, vyvrásnění historie

2012 / Vnoření, vyvrásnění historie

Je nám ctí, že i letos oživí sobotní landartovou procházku skvělá básnířka Renata Bulvová. Renata žije v Praze. Absolvovala DAMU katedry autorské tvorby, herectví a pedagogiky. V roce 2005 založila Školu rétoriky. Je jednou ze zakladatelek Dne poezie (16. listopad, den výročí narození K. H. Máchy, postupně rozšířený na několikadenní celostátní událost) a Poezie pro cestující v pražském metru. Od roku 1997 je dramaturgyní a organizátorkou Literárního a kulturního klubu 8, který pořádá básnická setkávání a autorská čtení na různých poetických místech. V roce 2007 uskutečnila ve spolupráci s Petrem Mikšíčkem setkání umělců v obci Ryžovna/Reisen v Krušných horách.

Vydala prozaickou sbírku O Chlupaté Bertě a jiné povídky (pod jménem Renata Bulva, Dauphin/Protis, Praha 2007) a básnickou sbírku Nebude válek (Novela bohemica, Praha 2012).  Její báseň se objevila ve sborníku 100 nejlepších českých básní 2012 (Host, 2012). 

Veronika Žáková je naší milou a věrnou landartistkou. Povoláním je restaurátorka a duší výtvarnice inspirovaná Krušnými horami. Působila již na dvou ročnících festivalu a jsem moc rádi, že ji mezi land artisty můžeme přivítat i letos. 

Bydlí v Březnici u Jirkova a pracuje jako revírník u Lesů města Jirkova. V letech 2006-2012 se účastnil sochařských sympozií v Boleboři, v roce 2008 v Abertamech a tentýž rok v Mariánské. 2011-2012 navštívil sympozium v Poleradech a 2012 v Hrušovanech.

Dalším novým přírůstkem do rodiny tvůrců je Štěpán Jirák z Ústí nad Labem. Štěpán je autorem osobité sbírky obrazů Böhmische Landschaft. Její část bude instalovat v jednotlivých ruinách v Králově mlýně. Osobně bude přítomen v sobotu 29. 8. 2015.

Další umělkyní je Klára Marešová z Klášterce nad Ohří. Zabývá se tvorbou masek, modelovaním ze samoschnoucí hlíny a fotografováním na analog. Na Landart setkání bude mít v sobotu odpoledne dílnu na výrobu masek a modelování.

Sobotní program 29. 8. zahajuje Pouliční divadlo Viktora Braunreitera se svým novým kusem: “Vzpomínky na Königsmühle” Zde sám principál představuje svůj záměr:

„Ptali jsme se, pátrali jsme, učili jsme se dialekt našich předků a toto je výsledek. Ve vzpomínkách vždy špatné věci mizí. Zůstává jenom to krásné a veselé. Putování napříč časem, vám s humorem a nadhledem, představí život v Erzgebirge.“

Otázka zní: Dokázal Petr Mikšíček zkrotit a ukočírovat Pouliční divadlo?
(Poznámka P. Mikšíčka: Bojím se, že nedokázal :-))

Ani na letošním Königsmühle – zaniklá obec a dějiště art festivalu setkání nebudete ochuzeni o landartovou tvorbu Ondřej Koudelka z Žírovnice. Ondřej se zaměřuje na stavění z kamenů a větví. Jeho ovlivnění Andym Goldsworthym je zjevné. Dělá to ale od srdce a ve volném čase a je to na jeho práci znát.

Krátký dokument o tvorbě Ondřeje Koudelky.

Jedním z předních mužů české stonebalancing scény je Ruda Waypa Novák

Králův mlýn měl přirozeně svého krále. A tento král jistě potřeboval trůn. A právě královský trůn pro nás vyřeže Antonín Dorazin, řezbář z Abertam.

Tonda se čím dál více vzdělává v umění řezby motorovou pilou a stále jezdí na nějaké kurzy. Umí už sovičky, medvědy a další zviřátka. Nyní se prý učí motýli…

Kvůli dalšímu kurzu nebude přítomen na landart setkání, každopádně od čtvrtka 27. 8. by královský trůn měl být k dispozici každému, kdo si chce vyfotit selfie a zároveň chce pomoci s záchranou Königsmühle.

Dalším landartistou je Jean Mack z Trutnova. Nejradějji tvoří v říčních horských korytech plných oblázků. Ukázkovou prací jeho jsou Kruhy (2015). Věnuje se také Stonebalancingu, zkrátka Jean je muž činu. Tvoří skvosty ze všeho, co najde, třeba když se cestou v lese ztratí. 

I letošní atmosféru ozvláštní básnířka a prozaička Renata Bulvová, která si pro vás připravila ve spolupráci se skladatelem, multiinstrumentalistou a hráčem na tabla Tomášem Reindlem, hudebně poetický krušnohorské land art vystoupení. Těšit se na něj můžete v sobotu 26.8. od 18:30.

Renata své dětství prožila v Chomutově a v příhraniční vesnici Kalek na pomezí Česka a Saska. Na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka studovala herectví a v roce 1997 absolvovala katedru autorské tvorby, herectví a pedagogiky na DAMU. Věnuje se  práci s hlasem a mluvenému projevu. V roce 2005 založila v Praze vlastní Školu rétoriky a ačkoliv zde i nadále žije, krušnohorská oblast je jejímu srdci stále blízká. Její poslední  česko-německá sbírka básní Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy / Du gehst durch die bekannte Landschft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela bohemica 2017)  v souznějícím přebásnění Mirka Kraetsche se stala východiskem pro hudebně poetický krušnohorský land art.

Tato báseň vznikla v Königsmühle  v německém překladu Mirka M. Kraetsch. Hudba a namluvená básně jsou v češtině samotnou autorkou, v němčině Annou Ouřadovou.

Tomáš Reindl je hudební skladatel, aktivní hudebník – multi-instrumentalista, a hráč na tabla.Ve své hudbě rád překračuje žánrové bariéry, inspiruje se starými evropskými i mimoevropskými hudebními tradicemi, zároveň však využívá i moderní hudební technologie a procesy.  Mezi nejvýznamější díla patří skladba UTERO: Concerto for Cello, Tabla and Symphonic Orchestra (2015), či kompletní hudba k baletu Zahrada soch v Divadle opery a baletu v Ústí n.L. (2010). V současné době vystupuje především se svým solo projektem OMNION,  vyučuje Etnomuzikologii na Hudební fakultě Akademie můzických umění v Praze a na Konzervatoři Jaroslava Ježka, působí též často jako lektor různých hudebních workshopů a seminářů.

Do tajů land artu nás zasvětí krajinný umělec, propagátor stone balancingu a člen umělecké skupiny Zkamenělí, Jan Macek. Jan pochází z Trutnova, kde žije a tvoří. Na krajinném umění jej fascinuje krátká životnost děl, která mu pomáhá přijmout pomíjivost všedního života. Jeho umění je tzv. site specific, což znamená, že pracuje bez nástrojů a pouze s materiály nalezenými na místě. Navazuje tím na prehistorické umění prvních lidí, kteří si vyráběli jak nástroje tak barvy z přírodních materiálů. Za malířské plátno tomuto fascinujícímu umělci slouží podkrkonošská krajina, která mu je ateliérem a zároveň galerií.

CHEBSKÉ DIVADLO BUDE OPĚT NA FESTIVALU V KÖNIGSMÜHLE
Jako pravidelní účastníci festivalu hrají chebáci letos v sobotu 24. srpna od 17 hodin pohádku Strach má velké oči. Baba Magi bude vařit své čarodějné polévky přímo v ruinách zaniklé vesnice – to nesmíte propásnout!

https://www.divadlocheb.cz/divadlo/strach-ma-velke-oci/

Celý přípravný týden a samozřejmě i na víkend bude v Králově mlýně pracovat jeden z největších srdcařů – sochař Milan Bezaniuk. Doufáme, že si vzpomene na rodnou krušnou hroudu a utrhne se ze svých úžasných zakázek. Staví sochy z písku, vyřezává celou loď ze dřeva…

Každopádně Milan dělá po malé údolíčko v Krušných horách spoustu práce a moc se na něj těšíme a na to, co vymyslí.

Milan je narozen 24.9.1972 v Chomutove.
Stredni odborne uciliste hutnicke ukoncene maturitou.

Do dnes pusobim prevazne v Chomutove. Od detstvi jsem rad kreslil a maloval. Navstevoval kratce Lidovou skolu umeni u Akademickeho malire Kamila Sopka a dale se rozvijel spise sam. Mam to tak v sobe dane,rad pozoruji a rad se k vytvarnemu pocinu propracuji sam. K rezbarstvi jsem se dostal nahodou a vlastne omylem. Kamarad co vlastni truhlarnu jednou ukazal na stenu restaurace kde visela jedna ma kresba a rekl,ze jestli je to ma prace,tak at se u nej stavim,ze mi da praci. Druhy den prede me polozil kus dubu at mu vyrezu na zkousku ruzi. S udivem jsem rekl,ze to neumim,ze ukazoval na moji kresbu. Jenze vedle me kresby visel jeste vyrezavany relief selskych motivu. Tak at to zkusim,kdyz uz tam jsem. A dostal jsem tu zakazku. Vyrezavana vrata. Uz je to dvacet let a vydrzelo mi to do dnes a snad nastalo.od rezby jsem plynule presel k drevosochani,inspirovany lidmi,kteri se kolem me pohybovali diky drevotvorbe.2. Nepracuji jen se drevemikdyz prace s nim me maplnuje nejvice. Jeho hmota,kresba,vune,tajemstvi co se ve dreve muze skryvat a tim nas smerovat i ne puvodnim planum. Pracuji i s kamenem a nekolik let se rad potkavam s kemarady na sochach z pisku. Jednou rocne si zkusim i tzv. Landart. Kresbe se venuji stale. Ilustroval jsem i par knih meho kamarada.3.Pracuji prevazne na zakazku,nebo v ramci socharskych sympoziich ci ukazkam remesla a tvorby. Pro sebe si delam osobni,emocni,citove veci. Spise abstrakce.4.K lipe ve Stribrne Lhote jsem se dostal oslove p.Jerabka. Nekolik let tvorim v okoli Mnisku.5. Na miste jsem tvoril z duvodu prozitku a pocitu. Strom tam vyrostl,padl a dale mu tam patri sve misto,navic tema hodne tomuto mistu u krize. Mam atelier,ale vetsinou cestuji na mista,kde bude socha stat. To je pro me dulezite,snoubit a szivat se s prostorem a mistem umisteni. Ano mam radeji rozmernejsi dila do prostoru. Delam samozrejme i mensi intrerierova dilka.6. Ano jsou ma dila prodejna,ikdyz k nekterym mam velkou citovou vazbu. Nekolik vystav jsem mel,ale v tomto smeru se zatim trosku hledam a zacinam.7.Ceho si nejvice cenim,je tezka otazka. Cenim si del co jdou ryze ze me,ty osobni