Dovolte, abych pominul samotnou jedinečnost zdejší krajiny, která si bere svoje území zpět. Dovolte také, abych pominul jedinečnost společenství studentů kulturologie a přátel krajiny a Petra Mikšíčka a jedinečnost naší ubytovací základny a kuchařského umění v pensionu Kodera kousek pod Klínovcem. Dokonce dovolte, abych pominul i pohnutou historii a jedinečnost Sudet, syrově vystupující ze zarostlých ruin osady Královského mlýna. O tom si můžete přečíst nadšené a filozofické i nadšeně filozofické reflexe účastníků.
Zůstává jedinečný smysl akce, různě formulovaný, ale přesto sdílený – vzkřísit kulturní paměť krajiny. Nevíme na jak dlouho, nevíme ani konkrétně pro koho, víme že především pro nás. A věděli jsme také jak – pomocí land-artu, tedy umění v krajině, provozovaného v některých artefaktech na vysoké umělecké úrovni, v jiných na úrovni doteku přírody a člověka, kde znamení z květů, kamenů a dřeva se stává rychle součástí času krajiny a mizí a mění se v další tvary. Land and Art provozovaný jako vzkříšení paměti je jedinečným pokusem využít landart pro vytvoření nového symbolu, nových významů v krajině, nové identifikace navazující na tu starou. Umění v krajině náhle dostává původní sociální rozměr umění jako takového – je sdíleno a vyrůstá ze společenství, jakkoli je toto společenství relativně malé a dočasné a pak zůstává umění na místě, stává se součástí krajiny a sděluje poselství ostatním, kdo půjdou náhodou kolem.
Jaké je to poselství? Tím si nejsme tak zcela jisti. Je to poselství o tom, že nám není tento kout Krušných hor lhostejný. Také o tom, že víme co je kruh paměti. Co je to společenství. Co je to respekt k přírodě a lidem před námi. O tom, že dokážeme bez peněz vytvořit něco, co přesáhne hranice obce a kraje a nabídnout to nezištně ostatním. Že dokážeme obětovat týden prázdnin a hořet pro věc, ztracenou a skrytou v náletech javorů a v rozvalinách kamenů. Nevíme přesně jaké je to poselství – se symboly je to vždycky tak, že mají mnoho významů, které se vzpírají exaktnímu strukturálnímu výčtu.
Velké poselství je, že nám věci nejsou jedno. A nepřistupujeme na hru o důležitosti Centra a nezajímavosti Okraje, na hru se sudetskými kartami, jak se komu hodí pro získávání politických bodů. Ukázali jsme že nám to není jedno a že je to naše krajina, ne cizí za hradbami historie nebo předpisů a rozvojových plánů, ukázali jsme že nejsme ta správná konzumní generace, ale právě ta v podstatě nepraktická, překážející. Byl jsem rád, že jsem se mohl stát na pár dnů její součástí. Land and Art jako obnova lokální identity dává krajinnému umění nový smysl.
Velké americké projekty šedesátých a sedmdesátých let chtěly (a úspěšně) vrátit umění z galerií, kde se začalo trochu krčit jen pro vyvolené a respektovat měřítko místností zpět do přírody, mezi lidi, do reálného času proměn a přírodních živlů. Náš Land and Art, jakkoli má k předchůdcům land-artu daleko, došel ještě dál. Vrátil pomocí umění v krajině paměť místu a lidem. Nejde vůbec o to, nakolik je to paměť historicky přesná, jde o to, že je to paměť autentická. Co s oživenou pamětí dál je otázka a také se ve společenství skupiny Königsmühle diskutuje. Jsem spíše zastáncem moudrosti krajiny, která něco ponechává, něco přeměňuje a něco ničí. Určitě jsme nevytvořili muzeum, skanzen, který bude třeba konzervovat a opatrovat až po protismyslná opatření jako je zabraňování vstupu a přísná ochrana. Zkusme přidat ke stávajícímu Königsmühle to, co jsme pochopili a na co jsme si vzpomněli a co nechceme určitě zase zapomenout.
Miloslav Lapka